nhlism

Každý s obsesí do anime a jpopu občas zavítá i do jiných odvětví Japonské kultury, například hraných filmů. Většinou se teda zděsí hereckých výkonů a speciálních efektů a pak toho nechá. Maximálně nějaký ten horor. Tak jsem dopadl já asi před 5 lety, když jsem vyzkoušel adaptaci Death Note. Na rovinu mi to přišlo příšerné. Potom jsem viděl pár korejských dramat (How to meet a perfect neighbor, My love from the Star, My Sassy Girl...), protože jsem měl zrovna strašně asijskou náladu, ale jinak jsem to moc nehrotil. Až když jsem na nějakém filmovém festivalu viděl Okuribito se má mánie rozjela naplno. Normálně bez problémů jdu na Marvel filmy a zhruba u východu z kina všechno zapomenu, ale Okuribito ve mě zanechal hluboký dojem. Byl to pohled do cizí země, kde platí trochu odlišné vztahy a pravidla, které mi však byly překvapivě blízké. Často si dělám legraci ze žlutosti , ale japonské (a korejské i čínské) filmy mi v mnohých tématech (rodina, postavení mezi lidmi, jak zachovat "

Mám pocit, že moje reporty z výletů začínají být trochu formulaické. To tedy není moc obtížné, protože jsou zminěné výlety rovněž podle stejnýho vzorce. Freiburg jako město je jako ostatní německá města, která jsem tenhle semestr navštívil. S menší příchutí Rakouska, tradičně obrovskou gotickou katedrálou a krásnými kanály, ale v konečném důsledku to bylo vybombardované německé město #8. Freiburg jako výlet byl ale skvělý. Jeden z nejlepších. Sice jsem zase musel vstávat v 6 jak čůrák a byl teda skutečně zničenej, protože jsem den předtím slavil rozlučku s italskou Lucií, ale po 3 hodinách v buse jsem byl poměrně v pohodě. To mi připomíná, že si u každého výletu stěžuji, že jsem den předtím kalil, ale ono to tak prostě vychází. Já jinak nepařím!!!!!   Když do toho kanálu spadnete, tak si musíte vzít někoho z Freiburgu. Dojeli jsme asi v 11:30. Po hodinové prohlídce jsme měli volno na procházku ve městě s tím, že není rezervovaný oběd a že si máme něco obstarat sami. Přidal

...yeah.

Ráno jsme vstali v půl osmý, abychom mohli včas vyzvednout rezervované auto. To bylo naprosté fiasko a zmatek. Nejprve neměli naší rezervaci v systému. Pak nás vosírali s tím, že chtěli bydliště v Německu, i když to bylo na jméno a kartu spolužákyně. A následně (tedy po půl hodině, co jsme došli na mou kolej) to zase nepotřebovali, protože důvody. Skutečně jsem takovou mentální retardaci nezvládal. Ale v pohodě. Jeli jsme do nedalekého francouzského města, Mét. (Německy Metz)   Můj (náš) první dojem byl, že má úplně všechno barvu hořčice. Budovy byly nesmírně světlé!   Spousta nápisů je barevná, když se podíváte ze strany. První dojem klame.   Pont Neuf a jeho překrásné fialové dveře  Ostatně spousta dveří tu měla velmi výraznou barvu.   I holubi tu jsou hezčí.  Obědvali jsme quiche v restauraci. Stálo to -jenom- 13 eur. Což je tak půlka mého týdenního rozpočtu, ale stálo to za to.    Tohle jsou autobusy, c

V úterý, těsně před zkouškou, mě navštívily kamarádky z Prahy. Byl jsem trochu nemocný a vystresovaný ze zkoušek příští týden, ale i tak mě to moc potěšilo. Přece jenom, kdo jen tak dá dva tisíce, aby se s váma tři dny tlačil na mizerný pohovce s postelí na studentský koleji v úplný prdeli? V den jejich příjezdu jsem se taky loučil s mou drahou belgickou sousedkou G. Měli jsme zvláštní vztah, hlavně protože jsem na lidech přehnaně závislý a tuze nerad se s nimi loučím. Chodili jsme spolu na kurz konverzace a následně domu, potkávali jsme se na ZIS výletech, v heimbaru a na různě chodbě. Občas jsem na ní testoval cookies, jindy mi koupila chleba. Prostě naprosto normální sousedský interakce. Jenom jsem nebyl schopen akceptovat, že tu za den už nebude a místo ní se tam nastěhuje někdo jiný. Je to změna. Měl jsem už dost změn ve svém životě. Kdy to přestane? Oslava odjezdu   Sousedka je vlevo. Udělal jsem cookies na rozloučenou. Ale zpět k Češkám. Dojely úterý pozdě

Velmi očekáváná adaptace trojitého spinoffu slavné vizuální novely. Hrozně rád bych popsal proč je tak populární, ale to by bylo na pár stránek. Ve zkratce to je série o lidstvu, které je na pokraji vyhynutí po invazi mimozemšťanů zvaných BETA. To by znělo lacině, ale jedná se o jednu z nejdetailnějších vizuálních novel vůbec.  Je to jedna z hlavních inspirací Attack on Titan. Metodicky tam vysvětlují, proč se musí používat mechové a trávíte neskutečné časy u plánování misí, které pak selžou kvůli takřka nekonečné záplavě nestvůr. Lidstvo je v totálním hajzlu, Evropa je jeden velký kráter, Amerika je na tom sice relativně dobře, ale po pádu Japonska bude další na řadě. Každá bitva stojí cennou munici a lidskou sílu, zatímco se BETA jenom donekonečna množí. Mimozemská invaze přišla v dobách studené války, které přes hrozbu totálního vyhynutí lidstva pokračuje dál. Ta kombinace politikaření a národní hrdosti silně kontrastuje s celkovou beznadějí. Vizuální novela byla teda v Japon